Dialyzační léčba je pro pacienta
náročná, jelikož vyžaduje dvě nebo tři čtyřhodinová sezení týdně. Tato léčba obvykle pokračuje do konce pacientova života, pokud se nenajde vhodná
ledvina k transplantaci.
Krev z těla pacienta protéká při hemodialýze trubicí do přístroje, kterému se říká umělá ledvina nebo
dialyzační přístroj.
Poté krev prochází přes membránu, umístěnou uvnitř přístroje, do speciální tekutiny (dialyzačního roztoku).
Dialyzační roztok, který membránu omývá, je sterilní roztok glukózy a iontů minerálních látek, jejichž koncentrace odpovídá přirozené koncentraci v krvi.
Polopropustná
membrána s mikroskopickými otvory umožňuje odstranění odpadních látek, přebytečné tekutiny a nadbytečných solí, které se v těle hromadí v důsledku poruchy funkce ledvin. Látky s většími molekulami, které jsou pro organismus potřebné, například bílkoviny, tímto sítem neprojdou a zůstanou v krvi.
Poté, co je
krev vyčištěna, projde dialýzou, je krevními sety vedena
zpět do cévního řečiště a vrácena zpět do oběhu.
Pacient docházející na dialýzu musí mimo jiné
užívat velké dávky dalších léků na snížení krevního tlaku a
vitamínové a minerální doplňky.