Prenatální a postnatální vývoj CNS

Vývoj CNS představuje velmi důležitý předpoklad rozvoje veškerých psychických vlastností a procesů. Je uskutečňován pomocí tzv. zrání, což je stav, jehož průběh je určen genetickou informací. Rozvoj mozku ovlivňují i další vnější faktory, přičemž negativní zkušenost rozvoj tlumí a naopak.

Celá činnost nervové soustavy je cílena tak, aby v každém okamžiku, za jakéhokoli zatížení a jakýchkoli podmínek vnějšího prostředí, byla zachována stálost vnitřního prostředí organismu.

V rámci prenatálního i postnatálního období prochází vývoj CNS několika fázemi, které se vyznačují změnami v oblasti nervové tkáně. Tyto změny mohou nabírat podobu strukturální i funkční.

• První fáze - je spojena se samotným utvářením neuronů, což probíhá na počátku prenatálního období.
• Druhá fáze - dochází k migraci neuronů do dané cílové oblasti (zhruba v období 4. – 6. měsíce prenatálního věku).
• Třetí fáze - dochází k diferenciaci funkcí neuronů. Charakteristikou této fáze je specializace mechanismů, které jsou zodpovědné za syntézu určitých důležitých látek (časově tento vývoj spadá do prenatálního vývoje).
• Čtvrtá fáze - vyznačuje se změnami ve vzájemném propojení neuronů, což dotváří jejich strukturálně funkční sítě. Propojení mezi neurony je zajišťováno synapsemi (k těmto změnám dochází v postnatálním období).

K nárůstu synaptických spojení nedochází v rámci veškerých oblastí stejně. Např. zrakové synapse dosahují nejvyšších hodnot mezi 4. – 12. měsícem života dítěte. Rozvoj je ovlivněn především stimulací zrakového aparátu.

Vývoj CNS se však neprojevuje pouze tvorbou, důležitou roli sehrává také následný úbytek synapsí. Důvodem je zřejmě vysoká energetická náročnost synapsí, proto je velmi účelné redukovat ta ze spojení, která nejsou potřebná.

Na vývoj mozku tedy působí oba vývojové procesy, tj. zrání i učení. Zrání mozku a působení zkušeností je ve vzájemném vztahu. Např. narodí-li se dítě nevidomé, nevyvíjí se centrální vizuální systém obvyklým způsobem, ale bude částečně reorganizován, aby sloužil jiným funkcím.

Přestože je funkce každé CNS založena na jednotných principech, je výsledná činnost CNS každého jedince jedinečná a nezaměnitelná. Další specifikou je nemožnost regenerace neuronů CNS. Po narození sice dochází k určitému vývoji CNS, ale počet neuronů je již daný.

Časem počet neuronů klesá. Zaniklý neuron může být nahrazen jen neuroglií. Tyto podpůrné gliové buňky jsou jakousi kostrou nervové tkáně. Zajišťují výživu nervových buněk, chrání je a pohlcují poškozené neurony.