I když má v dnešní době lékař specialista k dispozici
imunologické vyšetření, může s jeho pomocí pouze
sledovat stav imunitního systému, jeho reakce, hladinu protilátek, typy antigenů apod. Může si pomocí špičkové techniky
zobrazit napadenou tkáň, orgán, sliznici, ale i toto všechno mu slouží jenom k zobrazení přítomného stavu, avšak příčinu, proč se tak děje, to
nevysvětluje.
Jediné autoimunitní onemocnění, u kterého s jistotou
známe vyvolávající faktor a které jeho odstraněním umíme také dobře léčit, je
celiakie. Vyvolávajícím faktorem je tu
lepek, což je bílkovinná složka pšeničné mouky. Po vysazení lepku ze stravy je reakce zastavena a střevní sliznice se upraví k normálu.
Většina autoimunitních nemocí
postihuje více orgánů v těle, jelikož je napadána jejich společná stavební jednotka, například cévy nebo pojivová tkáň. Nazýváme je
systémová onemocnění pojiva nebo také kolagenózy a vaskulitidy. Bývají
současně postiženy např. ledviny, plíce, kůže a podobně.
Existují i autoimunitní onemocnění více
zacílená na jednotlivé orgány (na klouby, játra, ledviny, plíce, štítnou žlázu) nebo beta buňky slinivky břišní. Patří sem onemocnění jako je revmatoidní artritida, autoimunitní hepatitida, glomerulonefritida, intersticiální plicní nemoci, dětská cukrovka (inzulindependentní diabetes mellitus), zánět štítné žlázy (autoimunitní tyreoiditida) a další.
Léčba autoimunitního onemocnění je
složitá, dlouhodobá, většinou celoživotní, obvykle s výraznými
vedlejšími účinky.
V případě, že se tvorba protilátek
zvyšuje, spočívá léčba v nasazení
imunosupresivních (záměrně potlačujících) léků, aby došlo k usměrnění poplašené imunity. V opačném případě by se pacient dostal do přímého
ohrožení života.
Nezřídka však dochází při léčbě ke
zničení postiženého orgánu a k selhání jeho funkce. Potom je jedinou možností
doživotní náhrada funkce, jako je tomu například u dětské cukrovky, kdy jsou autoimunitním zánětem zničeny buňky tvořící inzulin, nebo u selhání ledvin, kdy je řešením dialýza.
Další možností je
transplantace orgánu (ledviny, jatra, plíce). Tímto krokem se však odstraní
pouze bezprostřední nebezpečí, ale neřeší to podstatu sebedestruktivního procesu jedince. Je jenom otázkou času, kdy se nemoc
přesune na jiný orgán či systém.
Mezi možné příčiny některé z forem autoimunitní nemoci patří:
- reakce na očkování
- virová, bakteriální a plísňová onemocnění
- hormonální antikoncepce
- často podávaná antibiotika
- kouření
Řada lékařských studií prokázala, že funkci imunitních buněk narušuje také:
- stres
- strach
- negativní duševní pocity a stavy
U lidí, kteří
prošli stavy chronické úzkosti, dlouhými obdobími ponižování, pesimismu, nepřerušovaného napětí či nelásky, bylo zjištěno
dvojnásobné riziko vzniku některých chorob včetně astmatu, artritidy, bolestí hlavy, srdečních onemocnění a
autoimunitních chorob.